Re: Osmiletý syn se sám bojí

A něco v rodině se neděje? Nějaká starost, která by na něj takto doléhala - i zdánlivě už vyřešená (rozvod, nemoc před pár měsíci nebo tak něco?) Trochu bych asi zapátrala, ale ať už se něco událo, nebo ne, vždycky bych tak jako ty koukla, zkontrolovala okolí, spolu se synem se ujistila, že tam nikdo není. Když je to v noci, možná se mu něco zdálo, nějaký živý sen. Pořiďte třeba lapač snů a dejte ho nad postel, udělejte nějaký rituál před spaním atd. Já jako malá jsem v určitém období (taky to bylo někdy v tomhle věku, před spaním halížela pod postele za asistence mámy, jestli tam někdo není, bála jsem se - zpětně to možnmá byla stresová reakce na rozvod rodičů stěhjování, školu - i když až minimálně rok po rozvodu (ale ony se ty změny táhnou). Může to být i reakce na radostnou událost, někdy i radost je zátěží(mám na mysli třeba narození sourozence apod.)
Asi bych s ním probrala, co mu pomáhá, aby ta postava zmizela, aby zjistil, že taky má on sám nějakou moc (i třeba za pomoci nějakého plyšáka, kterého má v posteli - něco, co mu dá jistotu, že je chráněn), tady se fantazii meze nekladou. Třeba tě překvapí, že vymyslí sám, co by mu mohlo pomoci a užijte si toho, až to budete vymýšlet a uskutečňovat