Aspergerův syndrom u dítěte

Ahoj, máte někdo dítě s touto diagnózou? Jak se chová, kdo vám ji a jak diagnostikoval, jak vy se chováte k dítěti???

Popis naší situace:
Mám tři děti. Nejstarší syn byl od malička strašně klidné, hodné dítě, dodržoval vše, co se mu řeklo, puntíčkář, samotář. Občas mi bylo i líto, že si na písku sedí pořád na jednom místě a hraje si sám.. Když byl malý, jevilo se to jako úžasná výhoda- již ve třech letech se na něj opravdu dalo spolehnout, že pokud mu něco řeknu, opravdu neudělá nic jinak. Postupem doby to však již taková výhoda není(bude mu 10 let)- příklad je zima, pospícháme já řeknu no tak pospěš, obuj se, musíme jít- on je schopen jít v tričku a když mu řeknu proč se neoblékl- argumentuje tím, že jsem řekla přeci obout a ne obléct... Zkrátka chytá nás za slovíčko, věci, které nám připadají automatické a jasné, tak on prostě nedělá...Téměř každé ráno ho vracím z chodby, aby si vzal do školy aktovku, naopak někdy, když jdeme třeba na výlet, tak si ji zase bere... Je to takovej klasickej mimoň.
Inteligenci má řekla bych spíše nadprůměrnou- hlavně logické myšlení, ovšem levá a pravá strana mu činí obrovské potíže. Chodí do třetí třídy a s kamarády je to těžké- protože podle jeho slov- oni jsou divní, proč o přestávce běhaj a křičej, když se to nemá, proč nejsou rádi, když se píše desetiminutovka.... Proč u hry švindlujou??? Takové věci nedokáže pochopit- proč jsou sprostí???? Atd...
Nedokáže mluvit a dívat se při tom na toho, komu to říká, řekne třeba půl věty, při tom se otočí a odchází jinam, ale mluví stále....
Nebo se na něco zeptá, já mu jdu odpovědět a on v půlce odpovědi začne dělat něco jiného, nebo odejde...- nemyslím si, že by to bylo výchovou, pokaždé mu říkám, že je slušnost, pokud s někým mluvím, se na něj koukat a počkat až dopoví atd...

Každému vše věří, nedokáže pochopit, že by mu někdo lhal- i když částečně už začíná chápat, že někteří kámoši nemluví pravdu- ale nepochopí proč...

Další věc- téměř nevnímá okolí- jdeme po ulici, mineme maminku s kamarádem, já pozdravím- on ne, já mu říkám, proč nepozdravíš, byl to ten a ten a on mi na to poví- co, kde???
Celkem velký problém vzniká doma, když si hraje s nejmladším-( bude mu 5 ), který ho samozřejmě ve všem neposlechne... lecos ještě nechápe... A Míšu to strašně rozčílí- následně mě rozčílí to, že Míša nepochopí, že brácha je mladší a že všechno nejde furt podle pravidel...

Je hodně nepraktický, nešikovný- ale pokud si něco nastuduje a vypiluje, tak to zvládá bravurně(chodí na Judo a teorii má opravdu zmáknutou, jeden chmat opravdu zvládá úžasně, ale celkově do boje to zařadit neumí)

Měl odklad, protože špatně maloval, stříhal, byl pomalý v sebeobsluze... podle PPP má zkříženou lateralitu.

Jinak je to hodnej kluk, strašně naivní, nejde mu do hlavy, jak jeho 8mi letá setra může ve škole po někom chtít, aby jí dal kartičky ze šmoulama...Když ty děti si to musely koupit a ona jim za to nic nedá....

Jo a skupinová práce= katastrofa!!!

A ještě mě napadlo- tuhle přišel smutnej, že ve škole špatný, že neodpověděl ani na jednu otázku- četli si článek a měli popsat děj, ale nesměli použít citace z toho článku- takže ohromnej problém, protože to neuměl vyjádřit uplně přesně, tak raději nenapsal nic.

No, jestli jste dočetli až sem, tak smekám, psala jsem to z hlavy, tak je to takové páté přes deváté, ale co si o tom myslíte??? Zatím s tím celkem žijeme v pohodě, bereme ho tak, že je to prostě Míša....

Nechci ho zbytečně tahat někde po nějakejch psychologickejch poradnách, nebo psychiatrickejch ordinacích, spíš bych chtěla poradit, jak se k němu chovat, jestli on někdy se naučí žít ne podle pravidel, eventuelně si přečíst, že je to někde uplně stejné a bude hůř/lépe....

Děkuji