Re: Kroužky a dnešní uspěchaná doba

Žabátko,
vím, že to je reakce na můj rozvrh. Už jsem ti odpovídala v oné diskuzi, tak ale napíšu to i tady.
Tak jednak to byly kroužky pro čtyři děti, ne pro dvě, co řádek, to jedno dítě, ve dvou tabulkách to bylo proto, aby se mi vešly časy od rána do večera. Druhak každé dítě mělo alespoň jeden den úplně volný. Počet kroužků se řídí čistě jejich přáním, nestarší holka je na nich bytostně závislá, zákaz kroužku je trest nejtěžšího kalibru, bez kroužků by byla nešťastná. Já už to tu psala několikrát, jí je prakticky jedno, co dělá, ale potřebuje to dělat v kolektivu a řízeně. Kromě toho je fyzicky závislá na hudbě. Kdybych byla ambiciózní matka, chodí na nástroje do ZUŠ, "aby z ní něco bylo". Ale ona hraje s prababičkou, na kroužcích v ZŠ a pak v jedné kytarové škole a to proto, že v ZUŠ ji to nebavilo, zatímco tady ji to baví a hraje pro radost. A rozhodně ji nemusím nutit cvičit, hraje kdykoliv, flétny jsem před ní jednu dobu musela schovávat, protože pak nechtěla dělat nic jiného .
Dvojčata nejsou tolik kroužková, jedna z nich chce jen nástroje (flétna, klavír) a chodí plavat, druhá tedy ještě letos přibrala skauta.
Nejmladší holka má jen nástroje a atletiku, o které básní od čtyř let .

Já jako dítě také chodila do kroužků, dělala jsem biatlon a chodila do Sokola a na výtvarku, takže jsem také měla každý den něco a o víkendech závody. Nebyla to móda, byla to moje volba a dodnes jsem vděčná našim, že mi nic z toho nezakazovali.

Ber to tak, že jsou i děti, které kroužky baví a jsou rodiče, které jim je dopřejí, třeba proto, že samy jim to, co získají na kroužku, poskytnout nedokážou. Já prostě své děti na nástroj hrát nenaučím, protože to neumím . Do bazénu bych s nimi také nešla, protože vodu nemusím a nekoupu se ani v létě (snad jen v moři). No a kolektiv ze skautu jim také nenahradím ani já, ani ulice .

Loni chodily hrát pinčes, protože já je nedokázala naučit pinkat, ale stůl doma máme, tak aby ho mohly využívat. Když pak řekly, že už chodit nechtějí, tak nechodily.

Nemám kroužky jako odkladiště dětí, nemám ambice mít z nich virtuózy nebo vrcholové sportovce (v tom případě by spíš hrály na jeden nástroj nebo dělaly jen jediný sport a nic jiného). Kroužky baví je a baví i mě (jeden bych snad měla vést v DDM, pokud se přihlásí dost dětí). Je to podobné, jako bych chtěla soudit rodiče těch, co tahají tříleté děti na lyže a na kolech s nimi jezdí div ne denně...Přeci to, že my zrovna tohle neděláme a že zrovna tohle není náš styl, ještě neznamená, že je to špatně? Nebo že by z těch dětí rodiče chtěli mít druhého Tombu nebo Štybara?