Re: Je mi příšerně

Jiřule, já po smrti maminky nespala několik týdnů v ložnici ( nevím proč ) Tu první noc jsem měla pocit, že nemůžu jít spát. A jedna zdejší moudrá kamarádka mi napsala, že je možná v pořádku, když si jen půjdu lehnout a budu na maminku myslet...tak si pak běž jen lehnout a mysli na tatínka
Já na mamku v počátku myslela nonstop. Teď už jen asi 100x za den ( jsou to 4 měsíce od její smrti ) Prostě teď toho budeš plna a nebrań se tomu, nijak to potlačit nejde a není důvod. Já jsem si našla písničku ( každý rodič má u mě svoji ) a tu si pouštím, i před rodinou a oni ví, že je to za maminku, za tatínka...a ví, že v ten moment nejsem tady, ale s nimi.
Trochu vtipný na tom je, že jsem se vždycky trochu posmívala M. Davidovi a bez jeho Mámy bych teď byla asi v řiti.