Re: Je mi příšerně

Jiřule, chápu- nová rodina, ztrátu té původní nenahradí...respektive, odejde kousek tebe, část života. Když mi odešla maminka, tak jsem zřetelně cítila, že ze světa zmizel člověk, který mě vždycky ( ehm, většinou ) měl rád. Sukně za kterou se schovám i po třicítce. Někdo, kdo mě znal celý život. Nikdo další už takový nebude...a hlavně dál už se nebude nikdo radovat z každé hovadiny, co se mi podaří a nikdo mi nebude foukat každé bebí, protože nikoho už tak do hloubky asi zajímat nebudu. Ovšem zas všechno tohle můžu poslat dál dceři, takže pocit zmaru nemám.

A láska zůstala, ta smrti nezná.

To měla mamka na parte, a mně ta myšlenka pomáhá.