Re: Jak se trvale žije na samotě-polosamotě?

je to jako v pohádce s trochou pekla občas
je tu klid, příroda, žádný stres, máme vlastní zdroj obživy od mouky, přes zeleninu, ovoce, mléko, maso...vlastní dřevo, studnu, pec. Ráno vstávám za kuropění, rozdělat oheň v peci a krbu, aby dětem až slezou dolů nebyla zima. spí nahoře ve dvou pokojích bez topení, přes noc jde vidět kouř od pusy jak oddechují,ale v péřových peřinách je jim teplo. Přes den se pokoje vtopí zespod jak stoupá teplo od pece. Na peci vařím, takže musím celodenně přikládat aby oheň nevyhasl, nebo nemáme zavedenou teplou vodu. Kromě koupelny. život tady se liší třeba v tom, že nemám teplo otočením jedno kohoutku, stejně tak je to s vodou. Pokud manžel nenanosí večer dřevo na celý den tak je to celkem peklíčko, ve 4 ríno v té zimě hrabat se v kůlně a sbírat dříví. Od 6ti zadělávám na oběd a připravuju snídani pro děti (máme 3) kolem 8 se to slézá z pelechů, hřejou se na peci na staré kůži, nejstarší pomáhá, pokud není ve škole. čtou si, hrají si..televizi nemáme. Manžel ráno než jde do práce nakrmí zvěř, já po poledni oběhnu ohradníky, zkontroluju krávy a ovce, svězu zákazíky na koních,ale to zvládá i prostřední dcera (8 let) sama. no je toho ještě habadě na vyprávění, a nebudu už dále nudit. Je to dřina, občas opravdu brečím, protože padm na hubu, ale neměnila bych ani za nic.