Re: Mikuláš ve škole - čert dává dětem vidle na krk...

Pokud fotky visí na webu školy, museli rodiče těch dětí i učitelka dát souhlas se zveřejněním. Přemístěním fotografií sem do diskuze to vnímám podobně, jako když někdo vystřihne fotku z obrázkového časopisu a pověsí ji někam na nástěnku. Vzhledem k tomu, že nikde nejsou uvedená jména dětí, nemyslím si, že došlo k poškození jejich práva na soukromí. Jediný, kdo by se mohl cítit poškozen, je učitelka, jejíž jméno je na webu školy dohledatelné, a ta je dospělá, takže snad i dost soudná na to, aby si dokázala uvědomit, co obnáší zveřejnění vlastní fotky na webu školy.

Co se týče zakazování různých svátků a zvyků, je to samozřejmě hloupost. Ale stejně hloupé je i vnucování těchto záležitostí těm, kteří o to nestojí. Jestliže posílám dítě do školy, předpokládám, že se tam naučí psát, číst, počítat, ale nestojím o to, aby se tam naučilo bát se čertů. Takže fajn, ať si chodí Mikuláš s čertem, ale ať chodí večer a já mám možnost ho nepozvat domů. Ať si ten, komu to vyhovuje, nechává na Velikonoce lézt koledníky do domu a ať si nechá vyprášit sukni, ale ať mám možnost neotevřít. A o Vánocích ať si lidé klidně vypráví o Ježíškovi, pečou a vaří a shánějí dárky pro své blízké i vzdálené, ale ať po mně nikdo nechce, abych pekla kila cukroví jen na různé besídky a vánoční sedánky, o povinných dárcích pro spolužáky ani nemluvím....

Takže co se týče této konkrétní situace, kdy čert straší děti ve škole, nesouhlasím s tím. A ano, je to i chyba učitelky, že k situaci došlo, zejména pokud se to ve škole odehrává každý rok. Naše učitelka se nás na třídních schůzkách ptala, jestli smí pustit do třídy čerty (převlečené deváťáky). Jako rodiče jsme se shodli, že ano, pokud budou v klidu, nebudou strašit a nikoho nikam odvádět atd. S tímto přístupem jsem neměla problém ani já, i když jinak mi tyhle zvyky zrovna nevoní.

Já osobně bych toto řešila přes třídního důvěrníka, který by měl ve třídě fungovat, pokud při škole pracuje SRPDŠ. Pokud ne, měla by být určená jiná osoba, která má na starosti jednání mezi rodiči a školou. Je to sice na delší lokte než jít přímo za kýmkoliv ze školy, ale je větší šance něčeho dosáhnout, protože se na schůzce třídních důvěrníků může zjistit, že podobný problém má více rodičů, a celé je to možné řešit ne jako problém jednotlivce, ale jako problém obecný. Navíc je takto možnost zůstat částečně anonymní, takže se minimalizuje možnost, že by se po konkrétních dětech někdo "vozil", dobíral si je nebo se jim vysmíval...