Re: Děti v bytě

Taky nám pár let nad hlavou dupaly sousedovic děti (my byli bezdětní), nedělali jsme s tím nic, protože "děti jsou děti".
Pak dupaly naše děti nad hlavou spodní sousedky. Byla v pohodě, jen když byla po noční, snažila jsem se děti krotit.
Prostě jsme tak nějak k sobě byli všichni tolerantní, ale současně jsme nenechávali děti šílet ráno v šest a večer po osmé (něco jiného je pochopitelně, pokud má třeba mimino otitidu - tomu fakt nikdo nevysvětlí, že v noci nemůže brečet). Ale větší dítě si ráno pustí pohádku a u tý prostě nedupe, alébrž sedí a čučí.

Každopádně teď máme novou spodní sousedku a ta se ke svým dětem chová přinejmenším zvláštně.
Není výjimkou, když děti hodinu v kuse řvou (1 a 2 roky) a ona sedí na balkóně s cigaretou, totálně ignorujíc, co se děje v bytě.
V takových případech mi snad ani nejde tolik o ten řev (je to během dopoledne, tzn. nespím, pracuju - a to zvládnu i u řevu cizích dětí, tlumeném podlahou), jako spíš o její přístup. Kolikrát si v duchu kladu otázku, kde je ta hranice, než někdo zavolá na takovou matku příslušné úřady.