Re: Hladovky aneb taky pořád bojujete se žravosti?

Já si vůbec asi doháním resty z mládí, kdy jsem na jídle byla hodně omezovaná, máma se jídlem nerada zabývá, nerada za něj utrácí a nenávidí tlusté lidi. Její názor je, že jediný sporně omluvitelný důvod pro obezitu je nemoc, ale i nemocnej člověk se udrží aspoň trochu v linii, pokud chce, jen se musí ještě víc omezit v jídle než zdravej.
Takže moje nadváha mezi náma vystavěla pevnou zeď. Mrzí mě to a je to jeden z problémů, který řeším - jídlem.
U nás doma se prostě nežralo. Večeře se neřešily nějak vůbec, to se přpravilo něco studeného a ne každý den, obědy se odbývaly po závodkách a školních jídelnách (tam jsem často nešla, nechtělo se mi stát tu hroznou frontu) a svačiny nebyly, odpolední vůbec a pokud jo, už nebyla večeře. Nejhorší bylo jablko jako dopolední svačina do školy, kroutila jsem se hlady, protože po něm je ještě větší hlad než kdybych neměla nic a pak oběd až ve čtvrt na dvě. Ale ony ani ostatní spolužačky nějak moc nejedly. Jenom jedna kamarádka si na jídle zakládala a všichni u nich byli tlustí a ona vážila už v osmé třídě 86 kg, to si pamatuju z prohlídky u doktorky.

V současné věkové kategorii je hubený jedlík už naprostá výjimka, znám jenom jednoho takového. A tomu nevadí ani to pivo, prostě netloustne po ničem.