Mé hlučné děti versus sousedi

Musím si trochu postesknout. Možná, že mě spíše ukamenujete, ale já to prostě risknu, začínám být s nervama v háji.
Mám dvě děti. Starší je ADHD, takže udržet v klidu je náročnější, ale občas se dá zabavit pozitivním směrem. Bohužel mladší je v období vzdoru, kopíruje bráchu i s jeho divokým chováním - poskakováním, běháním a já nevím, jak ho mám krotit. Samozřejmě na něj občas zařvu, ale z toho si nic moc nedělá, z plácnutí na zadek taky ne, a přivazovat ho nehodlám. Snažím se ho zabavit, jak to jde, ale když třeba vařím nebo uklízím, tak to prostě nejde ho bavit čtrnáct hodin denně.
A v tom je právě problém. Pod námi bydlí sousedi. Takový ten typ lidí, co pořád prudí, na něco a na někoho se stěžují, pořád mají ke všemu spousty připomínek. Přitom, když jsem je kdysi já prosila, ať jejich dcera nehraje na housle v osm večer, že se toho syn - tenkrát miminko, bojí, pláče a nemůže spát, protože se to rozléhá, tak nás ignorovali, a dcera pižlala do devíti večera. Chápu, že na nás občas zatlučou na topení mezi šestou a osmou večerní, ať jsou kluci v klidu. Ale dnes na nás tloukli už v jedenáct dopoledne. Kdybych kluky nechávala tak, pochopila bych to, ale musí slyšet, že na ně i s manželem občas zařveme, ať jsou v klidu, ať neběhají, nedusají.
Už nevím co s tím. Přece kluky nesvážu a nedám jim roubíky.