Průšvihy v novém bytě

Dneska se mi stala nepříjemná věc. Vracela jsem se ráno ze školky domů, cestou jsem si vzpomněla, že očekávám důležitý dopis, takže jsem se hned po příchodu do domu chtěla podívat do schránky. Dobrý dopis nikde, tak čekám na výtah, ze kterého vystupuje předsedkyně družstva, která si hned všimne, že jsem nezamkla vchodové dveře. Stalo se mi to úplně poprvé (bydlíme tu od září). Byla jsem v tom, že jsem zamkla. No jenže předsedkyně na mě tónem stylu jako bych zabila svoje děti, jak jsem si dovolila nezamknout dveře...
Jde sice o kravinu, ale mám z toho zkažený celý den, protože ve čtvrtek jsme s ní řešili stížnosti na vytí a štěkání našeho psa. Jenomže náš pes vyl jen ze začátku, když jsme se přistěhovali a já lítala na úřady kvůli přehlášení. Od té doby je pes sám doma max 1x za 14dní na dvě hodinky a méně. Ovšem sousedi si stěžujou dále. Nád námi totiž bydlí pes, který je hodně večer a v noci sám doma a štěká. Hodiny a hodiny v kuse. Klidně od 20h do 4h ráno několikrát do týdne. Což tedy mi přijde horší než to vytí našeho psa. Ale dobrý beru to, tudíž jsem předsedkyni ujistila, že se to nebude opakovat a opravdu to dodržujeme, když potřebuji k dr. s dětmi, tak si manžel bere dovolenou, aby pes nebyl doma sám. Ani na nákup nemůžu. Všichni sousedi si totiž myslí, že ten všechen bordel dělá jenom náš pes.

Ještě tento víkend jsme s manželem sepsali elaborát - naší obhajobu a oficiální stížnost na souseda nad náma, kde jsme upozornili, že my vždycky striktně dodržujeme domovní řád (což se teda dnes potvrdilo), dokonce jsem i natočila video s časem, kde je krásně slyšet jak se ten štěkot psa nad náma rozléhá celým bytem. Abych měla důkaz kdyby náhodou.
Celý je to pakárna, ale chápu, že to předsedkyně musí řešit. No jenomže já mám teď strach, aby nám kvůli tomu mýmu dnešnímu zapomenutí nedali nesouhlas k dalšímu pronájmu v září...
Potřebovala jsem se jenom vypsat. Štve mě to, že byt jsem hledala skoro rok, za stěhování jsme dali mraky peněz, v předchozím bytě pes nedělal žádné problémy. Všechno bylo v nejlepším pořádku. Ale tady se bojím luxovat, jakmile syn trochu víc zadupe, hned mám nervy, bojím se i si pustit hudbu...prostě už mi to zasahuje dost do života. A ještě k tomu ani nemůžu nikam bez psa, na návštěvu, do restaurace...musím být pořád se psem. Jak to budeme dělat v létě, až budeme chtít na hřiště kam psi nesmějí, to netuším...
Omlouvám se, nebudu reagovat, mimino se rozeřvalo.