Re: Kolega je ke mně drzí

Karkul, neber si servítky a pokud ho neumíš diplomaticky setřít hned v zárodku(což třeba já moc nezvládám), radím - sprdni ho na 3 doby.
Já jsem si v mé současné práci, do které jsem nastoupila po RD musela srovnat všechny 3 osoby mužského pohlaví, které tam byli a jsou jako zaměstnanci. Tím, že prostě neumím mluvit dvojsmyslně a stírat ostatní, pokaždé prostě hrnek přetekl a já bouchla...

S tím posledním jsme na sebe...no, tiché mluvení to tak nebylo, navíc on je tak trochu hulvát..... nechtěl se dát, na rozdíl one mne z jeho strany došlo i na vulgarity - to nezvládl kontrolovat... nicméně to slyšel šéf a pozval si ho na kobereček a jasně mu naznačil, jak se má chovat k dámě.... V tomhle on je světovej

Každopádně já pracuju jako asistentka v AK (mám dloooouhou praxi, společně s kolegyní máme na starosti komplet provoz+ z toho já navíc ty ekonomické věci) a tyhle problémy jsem měla s mladými koncipienty, kterým po roce praxe narostla "křídla" - byli to ti, kteří tam už rok pracovali a pak jsem přišla já, takže to na mě zřejmě zkoušeli - co až jim projde.... Je to tak, že já a moje kolegyně jsme kmenoví zaměstnanci, kdežto koncipienti si u nás odkroutí 3 roky, pak udělají advokátky a tradá....
Teď už jsem si tam, doufám, nasavila takový model, že cokoli z provozu řeknu, tak se bude dělat bez řečí, jinak... já jim nekecám do práva a nesnesu, aby mi kecali do provozu....za těch 13 let praxe už snad sakra vím, o čem to je...a fakt jsem jasně dala najevo, že za nikoho nebudu dělat jeho práci!...
Zvláštní nicméně je, že se ženskýma takovýhle problém nemám...
Popravdě, byla jsem z toho celkem v šoku - v mé přechozí práci - AK - jsem byla od začátku, dá se říct, že jsme ji společně se šéfem vybudovali - stala se z ní středně velká AK o cca 15ti lidech a jak jsem tam byla věkově nejmladší, služebně jsem byla nejstarší. V podstatě jsem tím měla tu přirozenou autoritu "seniora" a jak jsem si v tom od počátku udělala řád a systém, jelo se podle něj a všechny jsem si tak zaučila a naučila... že se prostě poslouchá to, co řeknu, protože jinak to bude blbě fungovat. Neexistovalo, že by někdo za někoho něco dělal - každý měl a byl maximálně samostatný a chápal, že já jsem osobní asistentka pouze a jedině šéfa...
Ovšem tady (přibližně stejně velká kancelář) měl každý pocit, že mu musím být k ruce... a to tedy prrr... navíc to, že mám taky nějakou svoji práci a zodpovědnost (na kterou mi tím logicky nezbývá čas), to jim bylo šumák....

Takže fakt radím - co nejdřív postavit mlaďase do latě!