Žijete dlouhodobě v tržním nájmu a přitom neuvažujete o hypotéce?

Teď jsme to momentálně my. Je tu vůbec někdo, kdo to má také tak?
Když to srovnám s okolím, dopadli jsme s bydlením poměrně zle. Všichni mají byt po babičce, po rodičích, ve svém okolí ani neznám nikoho s hypotékou. Samozřejmě jsme o hypotéce uvažovali již před lety, ale přišel nám do toho jeden finační (i životní) průšvih a veškeré úspory určené k bydlení, byly umořeny na ten průšvih. Očekávali jsme, že se to vyřeší rychleji, bohužel místo toho už 4.rokem čekáme, až se "to" konečně urovná a peníze se nám vrátěj. Pak bychom snad i do hypo mohli jít, ovšem otázka - můžem si to vůbec dovolit?
Teď na RD určitě ne, to je jasné, pak možná s odřenýma ušima. Už teď platíme měsíčně za byt víc jak o 10 tisíc víc než naši sourozenci a kamarádi. Se stejnými příjmy tudíž my vypadáme vedle nich pomalu jako socky a určitě si o nás říkaj, sakra jaktože nic neušetřej, když máme podobné příjmy?
Jsem i trochu smutná z toho, že v bytě, kde teď bydlíme je to moc fajn, ale ostatní obyvatelé jsou všechno vlastníci a hrozně si nás jakoby hlídaj, řešej hrozný ptákoviny a mě už to fakt nebaví. Cítíme se tady trochu jako nezvaná návštěva, přitom bychom rádi zapadli...řekl mi to sám i náš pronajímatel, že jsou k jeho nájemníkům vždycky trochu ostražití, ale proč?

Prostě otázka zní: Žijete dlouhodobě v tržním nájmu a přitom neuvažujete o hypotéce?