Chce mít většina dětí to, co mají ostatní děti?

Jasně, že se mi jako dítěti stalo, že jsem chtěla něco, co měla kamarádka, ale nepamatuju vůbec, že bych nutně potřebovala to, co má věština třídy. Naopak- měla jsem strategii (to si uvědomuju až teď zpětně a neříkám, že je to hoch extra pozitivní), že si pozici ve společnosti udržuju tím, že jsem nějak originální. Ani si neuvědomuju, jak to měly ostatní děti, neměla jsem (a ani zpětně nemám) pocit, že to měly nějak jinak než já. Až v dospělosti mi řekl můj nynější manžel, že strašně potřeboval džíny a máma mu je nechtěla koupit, tak trpěl a podobné story. Tady taky často čtu, jak dítě trpí, když nemá to, co ostatní. Nedávno mi říkal kamarád, že dítě lehko podlehne tlaku okolí, kdy každý už s někým spal a tak se vrhá do prvního sexu, aniž by samo chtělo. Vždycky se s těmito názory ale setkávám v teoretický rovině, že mi to někdo vypráví, atd., v realitě mezi dětmi mi to tak nepřipadá.
Jak moc je tento jev pravidlem? Opravdu chce většina dětí zapadnout do davu? Jak to mají vaše děti a jak jste to měli vy?