Re: Chce mít většina dětí to, co mají ostatní děti?

Ač jsem měla oblečení pouze děděné a všelijaké, tak džíny jsem nikdy nechtěla. Trpěla jsem na manžestráky.
Teď zpětně si myslím, že jsem je nechtěla právě proto, že je chtěli a měli všichni, tehdy jsem tvrdila, že jsou strašně tvrdé a nenechala jsem se přesvědčit, že ne. Svoje první džíny jsem měla nejspíš až na hranici dospělosti.

Jinak vím, že jsem hrozně toužila po Legu a to mi naši nikdy nekoupili, prý kvůli penězům. Přitom jsem měla mnoho jiných stavebnic, ty určitě také nebyly levné, tak nevím.

Co byl Tuzex jsem se dozvěděla až od svého manžela .

Že byc po něče toužila jen proto, abych to měla, to nevím, ale určitě jsem chtěla zapadnout do společnosti, na které mi záleželo, takže třeba maskáče a celta byl dlouholetý sen a nakonec dárek našich za udělanou maturitu....

Co se týče oblečení, je mým dětem víceméně jedno, co dostanou na sebe, jen se v tom musí cítit pohodlně. Nejstarší dcera touží po vysokých kozačkách, že je mají všichni a je jí jedno, jak se jí v nich bude chodit. Ostatní holky tohle nemají. Ale nejmladší chce mít všechno, co vidí v reklamě. Na druhou stranu netruchlí, když nemá....
Jednu dobu jsme bojovali ohledně Simpsnů. Jako že všichni koukají, jen ony nemůžou. Nakonec snad moje argumenty pobraly a už je jim to jedno, že ostatní můžou.