Re: Co dělat s tím, když nadřízený na mě žárlí ?

Žženo, nic není černobílé.

On pán nemusel být lempl celkově, to by se asi v soukromé firmě těžko udržel deset let, pokud vím, nejedná se o státní firmu.

On jen mohl mít pocit, sotva Cardamona vlezla do dveří, že mu půjde po krku.
Těžko tohle vysvětlit, já zažila taky velmi mladou kolegyni, která v porovnání s ostatními ještě na pracovišti nic neodvedla, připadala si děsně hrdá, že oproti středoškolákům má "titul" DiS. a že zná poslední software, protože čerstvě vylezla ze školy. Následně se začala taky přátelit se šéfem a časem to došlo tak daleko, že bonzovala na starší a zkušenější kolegyně, zřejmě pod dojmem, že si nějak polepší.

Ale taky jsem zažila šéfa, co nechával věci vyhnít, takže problém znám z obou stran.

Jenže z Cardamony přístupu jsem tak trochu měla pocit, že jedná tak, že z ní druhý člověk má akutní pocit ohrožení. Možná se pletu, jasně, můžeme si tleskat, že takový by měl správný kapitalistický zaměstnanec být, ale následkem tohohle jsou prostě neúnosné vztahy na pracovištích, kde se jeden bojí druhého, i kdyby měl svědomí čisté.

Já typuju, že pán nebyl lempl, ale Cardamona se chová takovým stylem, že se jí prostě zaleknul. Navíc chodit "kafíčkovat" k nejvyššímu stabilně, to už zavání trochu jiným levelem prosazování než jen požádat o software.