Re: Bydlení na vesnice versus bydlení ve městě?

Za mě vesnice

Narodila jsem se v Praze, žila tam až do dospělosti. Bydleli jsme ve vilové čtvrti, ve vile byli čtyři byty, kolem velká zahrada. Líbilo se mi tam moc.

Teď už bych si ale život nedokázala představit bez naší krásné obrovské zahrady, bez našich zvířat, bez toho klidu, co tu je... Jasně, taky občas řežeme dřevo, sekáme trávu, sousedi (teda těch pár, co máme) taky, ale myslím, že to ani jako hluk nevnímám, ono tady taky není barák na baráku (jako to občas bývá v těch nových výstavbách). Jasně, nevýhod je plno: nutnost auta, případně nutnost stihnout autobus, škola ani školka není u čumáku, ale člověk musí chvíli šlapat, obchod také není za rohem..., když chytnete jedny blbý sousedy, což se třeba rovná jedné sedmině všech sousedů - to také není nic moc..., člověk pořád musí něco dělat - aby bylo čím topit, aby neměl dvoumetrovou trávu, aby králíci nechcípli... Ale stejně bych kupodivu neměnila. Třeba kvůli tomu, že ve třídě u dcery je dvanáct dětí a ač to je devítiletka, děti znají minimálně od vidění ve škole všechny ostatní. Já chodila do školy, kde jsem jen věděla, že dětí do ní chodí 900. Všechno je takové osobnější... V Praze se mi taky poštěstilo minimálně třikrát (když nebudu počítat trochu vyšinutého seniora v parku, co chtěl moje kolo) potkat úchyláka (2x naháče a jednou onanistu) a tenhle zážitek bych svým dětem teda nepřála. Netvrdím, že tady se to stát nemůže, ale ta pravděpodobnost je tisíckrát menší.
Člověk to ale v sobě musí mít určitým způsobem nastavené, musí umět zůstat chvíli sám se sebou.