Re: Pomohli vám rodiče s bydlením?

Tak to je rozumný, bylo to od nich hezké gesto! Já si říkám, že jestli jednou něco po rodičích s manželem zdědíme, připadne to asi spíš dětem, protože si taky myslím, že v té době už my snad budeme mít bydlení vyřešené.
Ale teď mě, přiznám se, docela mrzí, že manželovi rodiče si nákladně rekonstruují obrovitánský byt (asi 120 m2), ve kterém žijí jen sami 2 a že je třeba vůbec nenapadlo, že by ho mohli prodat, koupit menší a přispět část na bydlení nám. My bydlíme v bytovce, která má asi tak čtvrtinovou cenu oproti tomu jejich bytu, splácet budem ještě 19 let. Splátky máme naštěstí nízké (něco přes 4 tis), na víc si netroufnem, manžel má sice příjem hezký, ale žije nás z něj prostě 5. Je to samozřejmě jejich věc, líto mi to ale prostě je, kluci mají 3 dohromady podkrovní pokojík o 11 m2, když jednou dvakrát do roka přijedem k manželovým rodičům, připadáme si tam jak na zámku.
Jasně, že to zvládnem, kluci si prostě musí odmala zvykat na to, že je potřeba si po spobě uklízet, jinak není kudy chodit, že se musí domluvit, kdo bude u psacího stolu apod., taky se snažíme trávit hodně času mimo domov, aby se pořádně vyřádili, ale stejně mě to prostě občas zamrzí...