Re: Co děláte když se cestou ztratíte

Osobně se cizích lidí ptám docela ráda. Dodneška jsem hrdá na to, jak jsem se v šestnácti letech domluvila s jakýmsi domorodcem mluvicím jen portugalsky, přičemž já portugalsky neumím a španělsky jsem se uměla zeptat jen na cenu a na záchody a odpovědi jsem už většinou nerozuměla. Chlapíka jsem se ptala na jakousi ulici a on mi vysvětlil, že musím doleva, pak u modré fontány šikmo vpravo, pak dlouho do kopce, u pekárny vlevo, u obchodu s vanama zase doprava a budu na místě. Dodnes si pamatuju na ten údiv a pocit sounáležitosti, když jsme se tak hezky domluvili a to jsme jeden druhému vůbec nerozuměli.