Konec RD a nástup do práce

Holky, jak jste zvladly nastup do prace po RD? Nemyslim praci jako takovou, spis po psychicke strance. Ve mne se to bije, ze je konec nejake etapy, jestli jsem si malou dostatecne uzila a tak. Ty tri roky utekly jak voda a nekdy jsem byvala nervozni a asi jsem si toho, ze muzu byt doma nevazila a ted je mi to lito. Porad me napadaji takove myslenky a chce se mi akorat brecet. Z objektivnich duvodu do prace musim, jsem vdecna, ze se mi podarilo celkem rychle najit dobre placene misto (vim, ze jsou mamky, co hledaji treba rok, takze si nestezuju), ale je to holt na 8 hodin (na zkraceny jsem nic nenasla bohuzel) a mala musi tim padem do skolky. Je trochu opozdena a i kdyz jsem nasla myslim dobrou skolku, je to velky skok a ona vubec nechape, ze bude nekde jinde a ja mam pocit, ze to vuci ni neni fer proste z niceho nic. Pritel nic nechape, ten se jen teteli, ze budou penize, a mamka do me naopak huci, ze jsem krkavci matka, chudak mala a podobne Omlouvam se za zmateny elaborat, ale je toho ve mne plno a budu rada za vase postrehy