Re: Znáte někoho, kdo denně dojíždí do Prahy víc jak hodinu a půl, a je spokojený?

DOjizdeni zrovna řeším docela hodně nebot dojíždím denně hodinu a tri ctvrtě. Praktikuji to tři roky v práci, kam jsem nastoupila jako zástup za mateřskou. Původně jsme si říkala budu tu chvilku, najdu si v místě když tak malej pokojík jen na přespání v týdnu.To jsem si říkala v době, kdy jsem se zrovna vrátila z Anglie, kde jsem platila 250 liber za pokoj kousek od centra Manchesteru. Nějak bláhově jsem se domnívala, že v Cechách v malém městečku musí být nájem levnější. To jsem se teda šeredně spletla a od té době trávím denně tři hodiny na cestě a jsem s tím velmi nespokojená. Člověk, který to nezažil, podcení celkový dopad dojíždění na životní styl. Ztratíte vazby na místo, kde žijete a na místo, kde pracujete se nevytvoří, neboť po práci nemůžete s místními nikam zajít, už byste se pak nedostali domů. Čim déle takhle se trmácím, tím větší nepřítel dojíždění jsem. Považuju to za způsob,jak si vytvořit masu poslušných manipulovatelných lidí, je to podobná finta jako udělali za komančů s začátkem práce v šest, aby lidi večer nedrajdali a byli furt ospalí. Zrušit pracovní místa mimo velká města je manipulace stejného druhu. Nemáte čas na nic, jen na cestu tam a zpátky a nutnou údržbu. Odvyknete si od koníčků, přátel, na tohle všechno zbývá pár hodin o víkendu. Vás duševní obzor se zúží jen na práci. Poté, co takhle dojíždíte několik let, si už v místě bydliště práci ani nehledáte, protože už byste nevěděli, co si s tím časem počít. A to nemluvím o zdravotních problémech. Většina práce se dnes odehrává vsedě a dojíždění taky. Tloustnete, blbnete, klouby bolí, záda bolí a tak pořád pryč.