Vztah s bývalým partnerem

Už jsem tu zakládala téma, že jsme se rozešli s bývalým přítelem, máme spolu malé dítě, na všem jsme se domluvili, případně dořešujeme.

Já zůstala v našem původním domově (chtěla jsem, mám to tu ráda), on se odstěhoval, resp. se tu vždy 5 dnů neukázal, pak přišel nečekaně přespat atd., chtěla jsem mít už klid, dost mě to psychicky deptalo,tak jsem mu řekla a klidně (nebojte), že nechci tlačit, ale takto to nepůjde, kdy se přestěhuje úplně. Řekl, že je to na dlouuuho (balení), pak si hodinu balil jednu krabici, to ho vyčerpalo, ach jo, takže jsem mu navrhla, že by pro nás oba bylo lepší, kdyby se odstěhoval, užíval léta, života (jeho slova, kterými zdůvodnil, proč s námi být nemůže).. a až se vydovolenkuje, užije, tak si někdy odpočatý může přijet zabalit další krabice. Vídáme se cca jednou za týden, když něco praktického řešíme. Aktuálně je pro mě vše čerstvé, čím méně jsem s ním v kontaktu, tím lépe, ale samozřejmě nemám nic proti jeho kontaktu s dítětem.

Trochu se snažím vymezovat svůj vztah k němu, rozchod byl v naší situaci ideální řešení (on v reálném životě problémy schopen řešit nebyl), sama jsem jej navrhovala - byť s těžkým srdcem dva měsíce před tím - (problémů bylo více, on podle mého neudělal během posledního roku cokoliv, co by nás jen trochu vzdálilo od nevyhnutelného konce), než se on rozhodl pro nový život - nová žena, žádné starosti, užívat si. Co mě zasáhlo, tak to bylo jeho chování během posledního roku, které se mi v nové situaci jeví trochu v jiném světle, prostě jsem z něho zklamaná jako z člověka. On se domnívá, že se rozcházíme v dobrém, já se horko těžko snažím vykřesat to nejlepší a chovat se vstřícně kvůli dceři, více nejsem schopná. Psycholožka mi doporučovala toto aktuálně neřešit, o což se snažím. Ale jak to řešíte v praxi? Momentálně jsem se mu snažila vysvětlit, že nemůže přijet jen tak na blind a automaticky přespat, uznejte, přijde Vám to jako přehnaný požadavek? Cca jednou za několik dnů se ozve, zeptá se, jak se máme, jak zvládáme, co pořád děláme. Ano, snažím se to vztahovat spíše na dítě. Ale on mi v posledním čase cca měsíc zpátky, upozorňoval na to, ať mu nevolám, když to není důležité, ať pošlu mail či sms. Vyptává se mě na to, co plánujeme, ale já si takovou otázku položit vůbec nedovolím, ze zkušenosti vím, že by neodpověděl, mlžil nebo lhal. Včera jsem posílala fotky prcka babičkám a rodině. On mě vůbec nenapadl, vím, že má malou rád, ale pořád mi nejde z hlavy jeho věta "já jsem děti nikdy nechtěl". Tuto "informaci" mi sdělil před měsícem, pro mě jako novinku po cca desetiletém vztahu. Jo, je mi jasné, že časem to sedne, ale také nechci jen tak trpně čekat, jaké hranice v našem "dalším" nevztahu vymezí on - viz to přespávání.. vadí mi důvěrné oslovování či dotýkání, byť to beru jako automatiku z jeho strany. Snažíme se opravdu vycházet, já jsem ho opakovaně prosila, aby mi dal prostor pro nový život, ale přijde mi v tom absolutně neemaptický, dokonce měl snahu mi navrhovat určité kroky, které bych měla podniknout v mém životě. Jasně, opakuji, že jeho nevyžádanou péči - dobře míněné rady - snažím vztahovat na dceru, ale mě je to nepříjemné.