¨Za svůj život jsem

...se setkala se spoustou lékařů a tak nějak bych to shrnula:
Ti lékaři, kteří hodně umí a znají a jsou to kapacity ve svém oboru - většinou (ne vždy, ale měla jsem asi na to štěstí) se chovají k pacientům a příbuzným normálně až vstřícně a dokážou leccos vysvělit "po lidsku". Nemohu zapomenou na jednoho pražského primáře, jednoho z nejlepších operatérů, operoval moji mamku a přestože její stav byl téměř bez perspektivy, obětoval svůj čas, aby nám vysvětlil, k čemu došlo a jaká je prognóza. Sdělil nám to stručně, lidsky, mile, ale pravdivě. s podobným lidským přístupem jsem se setkala mnohokrát - většinou fakt u lékařů, kteří uměli a nemuseli si na nic hrát.
Naopak ti bez životních a lékařských zkušeností se dělají lepšími a váženějšími, než jsou, leckdy nejsou ochotni uznat svoji chybu a často se chovají velmi nadřazeně a vůbec nejsou schopni akceptovat přání pacienta nebo jakoukoliv altermativu. I s takovými jsem měla tu čest...

Ale fakt je, že mnohem horší to bylo za totáče, to člověk kolikrát nemohl k léčbě ani špitnout a hlavně si nemohl lékaře vybrat!
takže já jsem se stávajícím stavem docela dost spokojena.