Re: Jak jsem odmítla všechny genetické krevní testy

nevím, já kdybych se k něčemu podobnému rozhodla, neměla bych pocit, že bych se měla cítit provinile. Ale musela bych si to sama pro sebe uargumentovat.
Nepíšu že je to jen ďobnutí. Pro někoho to ďobnutí může mít etický rozměr. To do určité míry chápu, i když moje věřící kamarádka nedávno podstupovala AMC s tím, že kdyby se to potvrdilo, šla by na ukončení s tím, že " Bůh nám dal také rozum". Jednoznačně mi je její přístup bližší a připadá mi logičtější, než odmítat a odmítat.
Pokud jde o pocit ve vztahu k lékařům, myslím, že člověk, který si to vnitřně uargumentuje, to pak v tomto má snažší. Ale jasně, v těhotenství hrají velkou roli hormony a ty jsou nevyzpytatelné.