Re: Jak jsem odmítla všechny genetické krevní testy

souhlasím s jak, je to do určité míry alibismus.... holt realita je často mnohem těžší, než si kdo dokáže představit
podle mě je to hlavně o přehazování odpovědnosti. Pokud ji vezmu na sebe, bude to těžké, hodně těžké, setsakramentsky těžké, a jediné co mi může být útěchou, je, že jsem zabránila žít neživot.
Pokud to nechám na přírodě, taky se můžu dívat, jak moje dítě léta trpí. Nebo jak ono sice netrpí, neb není ve stavu to vnímat, ale trpí celá rodina.
Já bych to asi vzala na sebe a vyčítala si to, protože to "co kdyby" tam zůstane..... ale, jak píšu ASI, je to důležitíé, protože nikdo neví, jak se zachová, když dojde na věc. Raději nikoho neodsuzuji