Re: Jak na nezvladatelné žáky?

Raduno:
1)To, že se děti po 10 roce věku nechtěj učit je do značné míry problém školství.
2)Když je pro někoho škola pruda- kolik se toho naučej? K čemu jim to je? Na to jsou i výkumy, že když někoho něco prudí a nemá vnitřní motivaci, naučí se zlomek toho, co by se naučilo, kdyby motivaci mělo.
3)Povinnosti si v dospělém životě určuju sama. Pokud vynechám zákonné povinnosti typu odevzdat včas daňové přiznání (na to musím myslet, abych nezapomněla, ale dělám to taky dobrovolně), pohybuju se v mezích zákona zcela přirozeně, aniž by mi ty zákony musel někdo připomínat, aniž by mi někdo hrozil kriminálem, atd. Ty povinnosti, které jsou mimo zákon si určuju sama nebo ve spolupráci s jinými lidmi, nikdo mě do nich nenutí. Když jsem například zaměstnaná někde, kde mi moje povinnosti nevyhovují, můžu se rozhodnout, jestli tam budu nadále nebo ne. Představ si, že by Ti někdo řekl, že v té a té firmě máš 9 let povinně pracovat, ať se Ti to tam líbí nebo ne.
4)Pravidla jsou v pořádku, ale na jejich vytváření by se měly podle mýho podílet i děti. A měla by být fakt rozumná, nikoliv taková, jaká se ze zvyku předávají. Měla by se týkat hlavně vzájemné slušnosti a ohleduplnosti (všech stran navzájem!)
5)Kouření při vyučování v pohodě není, protože žák tak ohrožuje zdraví ostatních. Kouření po škole sice taky není OK, ale do toho mi coby učitelce nic není. Dítě tím návyku nezbavím, jen ho proti sobě poštvu. Když zabavím cigára a nikdy je nevrátím je to v podstatě krádež, to dítě to tak samozřejmě vnímá.