Re: Mohu trpět Aspergrovým syndromem?

Spoustu věcí mám podobně . Jenže mě osobně je to jedno. Já se zařadit nechci, vztahy (kamarádění s projevy, nikoli párminutový pokec na ulici při setkání) mě poměrně dost unavují . Samozřejmě se to netýká rodiny, tam jsme oba s mužem stejní, takže se plně chápeme. A je nás doma celkem 6, takže družit se nad plán nemáme potřebu. V rámci práce ano, udělat si své ano, ale jinak ne-e. Jenže my s tím nemáme problém. Když koukáme na Velký třesk, řežeme se smíchy...ehm tak každou třetí narážku důvěrně poznáváme . IQ máme tak kolem 130-140 muž i já, nejstarší syn při jednom testování vyšel taky tak nějak (kolem 140). Jo a mladšího v MŠ zkraje také označili za osobu s Aspergrem a prý to má po nás . Tak jsem se řehtala, zamáčkla slzu a řekla si dobrý no, klasika - extroverti (personál MŠ) zase hledají problémy kde nejsou . Jo pak se synek srovnal (hlavně potřeboval trošku míň osobního prostoru a neječel už, když si s ním chtěl někdo hrát a on zrovna nechtěl) a už nikdo nic nenadhazoval.