Ano, máme

Můj starší syn má jméno po tatínkovi - na žádné tak hezké a pasující se k přijímení, které se skládá ze 3 písmen, jsme před 13 lety nepřišli. Zkoušeli jsme všelijaká jiná, ale žádné se nám tak nelíbilo jako to manželovo.

S oslovováním není vůbec problém - na syna voláme takovou zvláštní "obměnou" toho jména, až si kolikrát říkám, kdy mu konečně budu říkat tak, jako třeba kamarádi nebo ve škole, tj. tak jak na tatínka. Asi mu budu dosmrti říkat tak, jak jsme zvyklí

Problém s jménem byl u druhého dítěte - kdyby byla holka, tak jméno bylo naprosto jasné (po mě), ale jelikož jsme čekali opět chlapce, tak teď babo, raď. Nechtěli jsme žádné takové, které jsou momentálně v módě a každý druhý kluk se jmenuje Jakub, Filip, Jan, Vojtěch nebo Tomáš (nic proti nim, ale je jich opravdu hrozně moc). Zachránila to moje mamka - ta vymyslela nádherné jméno už v době, kdy staršímu byly asi 2 roky, že jednou přišla a povídá - "člověče, kdybyste měli ještě kluka, tak co kdyby to byl ....". Já si na to pak vzpoměla a pojmenovali jsme ho tak, jak ona tenkrát "vymyslela".