Re: Jméno po tatínkovi?

No, tak to u nás se příroda asi spletla
Prvorozený syn byl jako malý celý já. Ale čím je starší, tím víc jde do manželovy podoby - nejen stylem uvažování (to bylo odjakživa), ale teď v pubertě i fyzicky. A manžel je zase celý svůj otec. Dokonce se stalo, že v městě, odkud manžel pochází, nás oslovila nějaká úplně cizí starší paní, že je určitě "mladej XY" - ukázalo se, že to je sousedka, která s manželovými rodiči bydlela ve stejném domě, když byl manžel v tom věku jako syn teď. Přitom můj muž u toho nebyl, šla jsem s ním já a tu paní jsem v životě neviděla... A manželovi se něco podobného stalo na akci fakulty, kam chodili oba jeho rodiče - doprovázel tam svou matku, tchán je už po smrti. A nějaký společný spolužák jeho rodičů taky manžela správně identifikoval (a tchyně u toho nebyla, takže to taky nemohlo být podle ní.)
Mimochodem, syn se jmenuje po tomhle dědovi, ale to bylo spíš proto, že tchán umřel krátce předtím, než se syn narodil.