Re: osmdesátníci a řidičák...

A ještě k tomu dodám něco osobního: moje máma trpěla Alzheimerovou nemocí. Její obvoďák jí to potvrzení psal. Napsal jí ho i den poté, co jsem mu došla dopodrobna popsat, jak na tom je, a co jsem ho prosila, ať to nedělá - a nebylo to tak, že by mi nevěřil, měl výsledky od neurologa, od psychologa... vídal ji, jak se v jeho ordinaci stokrát ptá na totéž. Ale on je typ doktora, který nikdy nejde do konfliktu s pacientem.
Napsal jí to a jí řidičák prodloužili.
Zabránit jí řídit - protože v té době už nepoznávala dopravní značky a nechápala světla na semaforech, ale otočit klíčkem a pustit spojku, to ještě stále zvládala dobře - bylo tedy na nás. Nedovedeš si představit, co jsme si všichni (hlavně teda táta) kolem toho museli prožít, ona se tehdy už moc nekontrolovala... Jen kvůli takové drobnosti - aby dementní paní, která nechápe silniční provoz, nelezla za volant, neohrožovala sebe ani ostatní.

Tzn.- nedělám to ráda a nevím o nikom z kolegů, kdo by to dělal rád. Ale lidi neschopní řídit nemají za volantem co dělat.