Re: ahojky

Ahoj holky,
my se máme dobře
Hroši, ach jo, ty věčné dětské nemoci to vždy zkomplikují, co? Ale tak za 14 dní už to snad vyjde, bude lepší počasí a nemoci utečou
S tím oknem - znám to... my jsme jednou zapomněli zavřít zábranu ke schodům... byla jsem v kuchyni a vařila, manžel v obýváku u počítače... Šimi najednou zmizel a ztichnul a to je špatn znamení. Jakmile jsme si toho všimli, tak jsme ho běželi hledat a on si v klidu otevřel dveře od bytu, potom sešel ze schodů a otvíral dveře ven před dům, prostě pohoda jazz. Vůbec nevím, jak ty schody sešel, jestli pozpátku nebo spíš normálně, tipuju... jde prostě pomalu, je hodně opatrný a soustředí se... ale nedej bože že bych na něj houkla, to by jistě spadl.. v tch chvílích musím mluvit normálně a potichu a to je ok.
No takže takhle se máme... po schodech už jinak chodí za ruku, a občas jde i sám podle zábradlí, nahoru i dolů.
Na nočních "chodíme" už asi půl roku, ale tím stylem, že když ho tam posadím v pravou chvíli, tak se krásně vyčůrá a to asi do 10 vteřin, fakt tlačí... ale když to prostě nejde, tak to nejde a dá jasně najevo, že to nejde. Ale neřekne si sám od sebe... občas se nám teda podařilo stihnout čůrání dokonce i po celonočním spánku, kdy byla plenka suchá, ale to musím vstanou hned při prvním zakníkání, což já většinou ještě ležím :D
Jinak je to aktuálně pěkný trucant, když mu nedám něco, co chce, tak si lehne na zem a kope jako ukázkové rozmazlené dítě - viz známé scény v obchodech... A taky je celkem na nás s manželem vázaný a nechce zůstat nikde bez nás... celý den slyšíme jen brm brm, tátá = tedy chce pořád jezdit autem.
Docela pěkne se dorozumíme, buď znakováním nebo těmi pár slovíčky, co umí... dokonce se chytá i na francouzštinu, teda jen porozumění několika větám a pokynům.
Včera jsme byli na prohlídce a má 87,5 cm, 12 kg a hlavu 47,5 cm.

Pěkný den všem.