akorát včera se nám osvědčilo zběsilé hledání zabalených kousků puzzle do alobalu a následné společné skládání a ještě dohledávání toho, co chybí... kuličky ze strhaného alobalu sloužily pak i volné zábavě

puzzle mělo velké kostky a alobal se na slunci třpytil (pro případ, že by se nenašlo hned, by přežilo i rosu - ale to vám nehrozí)
a pak jako každoročně foukací fixy... jak na papír, tak na textil (loni tričko, letos ubrousek na stůl: jelikož ho mají mít do první třídy, tak snad - dárek pro kamarády jako poděkování)
ale klasika, kterou provozujeme i při grilování u kohokoliv: hledání kolíčků na prádlo

malování na obličej, ale malují si děti samy sobě
nebo loni: malování se zavázanýma očima šátkem na tabuli křídou (ještě než jsme zavázali oči jsme nakreslili obvod hlavy s ušima, zavázat oči na vzdálenost 8 kroků, do každé ruky jednu křídu, než se dítě vypustilo, ještě se zamotalo a teprve pak nasměrovalo, hromadně se počítaly kroky), výsledek byl hurónský smích už během malování (aneb varianta kupované hry: nalep ocas)
ještě jsme měli v záloze a nedostalo se na to: mumie... dvě děti do týmu, jeden motá druhého do toaleťáku, ale je z toho megabordel, na mprostranství bych si to neriskla
naopak se neosvědčilo: kolující dárek... zabalila jsem ještě takové ty pytlíčky s minipanenkami z hračkárny a mezi každou vrstvu papírů jsem dala žvejkačku, papíry se barevně střídají pro lepší rozlyšovací schopnost děti, neb těch vrstev je moc a moc a děti sedí v kroužku a dárek si posílají a když přestane hrát hudba, ten co ho drží ho rozbalí... ale nám to s šestiletýma teda nějak nefungovalo... zpočátku nevěděli, co mají dělat, pak ty, co už měli rozbaleno, už to nebavilo... a to bylo dětí v kroužku 9? teda tři maloši hned sbalili mlsotu a opustili kruh