Výchova citlivých dětí

Zajímá mne, jakým způsobem přistupujete k výchově svých holčiček - co považujete za důležité, co opomíjíte, jakým způsobem se k dcerám chováte (jako matka? kamarádka? autorita? jako všechno?), pokud máte dvě dcery (nebo více), jestli nějakým způsoběm děláte rozdíly mezi starší, mladší...

Máme dvě holky, každá je samozřemě úplně jiná, máme funkční rodinu (a to i tu "okolo" - prarodiče, mí sourozenci atd...). Ta starší teď nastupuje do školy, je poměrně citlivá, má ráda svoje stereotypy, na stranu druhou je velmi trpělivá, citlivá, empatická - a já trošku tápu, jak z ní "vykřesat" to nejlepší, ale samozřejmě aby to nešlo přes sílu... Já sama jsem byla vychovávaná v lásce, ale poměrně brzy jsme byla postavena před vážnou nemoc maminky (posléze zemřela) a musela jsem se starat o celou rodinu - zjistila jsem, že jsem dost dominantní, zvyklá aby vše šlapalo podle mne, jsem zvyklá rozhodovat, atd.

Samozřejmě že dávám dcerám najevo bezpodmínečnou lásku, na stranu druhou cítím, že zvlášť na tu starší jsem možná někdy tvrdá, prostě abych z ní zase nevychovala "chudinku"... Zvládáte to nějak vybalancovat? Jak?
Máte třeba nápady na literaturu? Nebo mám zbytečný starosti?:) Předem všem díky.