Re: Domácí vzdělávání v Německu - odebrání dětí

Podle uváděného svědectví z Německa šlo o čas těsně po začátku školního roku.

Dlouhou dobu (jako člověk mající i kořeny v Německu) jsem snil o německých poměrech v ČR. Dneska mám pocit, že trocha toho bordýlku ke svobodě patří.

Hodně mne v tom utvrdily příběhy Židů prchajících z německého záboru rozděleného Polska. Na německé straně neměli díky poslušnosti, důslednosti, kvalitě organizace šanci. Kvalita aparátu je samozřejmě pozitivní věc, ale když se dostane do služby Zla, tak je problém o to větší. Na ruské straně panovalo sice nemenší barbarství (každý byl buď kulak, nebo špion, nebo židovský boháč...), ale binec a korupce. Takže, pokud někdo unikl (uplatil, ...) hlídkám na demarkační čáře, tak už šlo o loterii. Jedna z rodiny v městě A vystudovala, druhou v B poslali do lágru. Ale šance byla slušná.

Proto si myslím, že stát by neměl nutně být silný (třeba Dánsko se před WW2 prezentovalo, jako země záměrně se slabým státem; ti praví árijci, kteří vůdce nepotřebují a nechtějí... Čapek). A jak inteligentně dokázalo vést odboj a zachránit svoje Židy.

Rodiny mají být silné.

Stát má POVINNOST vytvářet prostor tolerance pro rozumné relevantní směry. Pokud je homeschooling úspěšný, rozumně relevantní (v EU jistě) a jeho negativa mohou být zvládnuta, pak je imho POVINNOST ho připustit, přičemž se mají řešit ta negativa. Nikoli zakázat. A bez bojovníků za něco takového, obvykle dost excentrických, se prosadila málokterá svoboda. Že je to relevantní lze vzít i jen z toho, že ho v ČR může povolit každá ZŠ. Ostatně v ZŠ mé ženy, jsou na DŠ minimálně dvě děti, děti veřejně známých osobností. Tato povinnost plyne právě z povinné minimalizace rozsahu a dosahu státních zásahů. (Opět u nás převzato "z velkého vzoru" - z ústavního soudu SRN v Karlsruhe.) Protože každý zákaz může být zkoumán zda je potřebný v demokratické společnosti.

Mj. já byl jako účastník předmětových olympiád a připravující se reprezentant na mezinárodní fyzikální olympiádu ve 3. a 4. ročníku na nejméně 25 týdnů mimo školu, neměl jsem individuál, dohnal to a odmaturoval jsem s jednou dvojkou. Obě dvě moje děti jsem doučil doma, protože jedno bylo vážně nemocné (40% nepřítomnost v první a druhé třídě a dodnes velká), druhé muselo být s vážnou poruchou učení podruhé učeno doma a to přes skvostnou práci zvolené školy. (Normální školy nám ho navíc odmítaly, nebo se bránily). To je dnes na 8l gymplu. Takže nechápu, co je tak špatného na domácí škole, na podílu rodičů na vzdělávání dětí. Včetně uvolnění ze školy třeba k moři.