Re: Po velmi dlouhé době jsem získala zaměstnání, ale radost z toho nemám

Zakladatelko, chápu že si jednak nevěříš, protože asi praxi v účetnictví nemáš a už vůbec ne aktuální a prostě se bojíš, že po nástupu praskne, že pro ně nejsi úplně ideál. Jak jsi psala, ten kdo tě nabíral, účetnictví nerozumí, takže tě nabral na blind, možná jen proto, že vypadáš jako kvalitní osoba, nebo čistě jen proto, že jsi jeho známá. Účetnictví je ta smůla, že tam většinou neznalosti nezatajíš, pokud to není jen malý výsek účta, chápu že se bojíš.
To dojíždění není nic moc, nemáš depku i z toho, že děti jsou sice školou povinné, ale ne ve věku patnáct a víc, takže úplně samostatné jednotky. Manžel třeba počítá s příjmem, ale počítá i s dalším zapojením sebe jako osoby? Uvědomil si, že když bude jako workoholik pořád pryč, ty budeš dojíždět a přijedeš večer, jak to bude asi doma vypadat, jak bude vypadat dozor nad dětmi?
Tohle je možná valná část tvojí žaludeční neurózy, protože tušíš, co všechno na tebe spadne. A zřejmě budeš dojíždět veřejnou dopravou, ne autem a zřejmě to není o Praze, kde ti jede metro nebo městská každých pár minut.
To asi bude ta pravda, ne.