Dilema: peníze - vztahy - morálka

Stojím před finančně-morálním dilematem, zajímal by mě názor nezaujatých pozorovatelů. Zvolit peníze, na které mám nárok ze zákona, a morálně je to sporné. A nebo zvolit "vztahy" a můj pocit prohry.

Fakta: Končí mi RD, jsem stále zaměstnaná, ale vrátit se nemohu, takže tam 100% skončím. Je to bývalá firma mého muže a jeho partnera, který je nyní jediným vlastníkem. Pozice byla tenkrát z dobré vůle utvořena uměle kvůli vyšší mateřské, a hned jsem šla na rizikové těhotenství (oprávněně). Pro firmu jsem předtím ale pracovala, vedla jsem ji v dobách začátku po administrativní a finanční stránce, a zaučila novou asistentku. Jen moje mzda byla trochu v jiných číslech.

Komplikované vztahy: Loni byl manžel partnerem nevybíravě odkopnut, skončil tam ze dne na den, dobrovolně odešel bez výpovědní lhůty či koruny zaměstnaneckého odstupného, a podíl jsme expartnerovi za poměrně symbolické peníze odprodali. Bylo to hodně emočně náročné, byli jsme na expartnera velmi naštvaní, šel jenom po penězích a po moci, lidské trosky ho nezajímaly. Během roku se vztahy lehce urovnaly, muž pro něj párkrát pracoval jako externista, expartner se na něj obracel, když něco potřeboval apod. A teď po něm můj muž chce něco pro něj profesně důležitého, a expartner se tváří, že by s tím souhlasil.

A jak v tom jsem já? Trochu jim ty vztahy komplikuji. Až ohlásím nástup do práce, expartner nejspíš řekne, že jsem se asi zbláznila, a ať mu podepíšu dohodu o ukončení bez nároku na odstupné. Pokud bych od něj získala jakékoli finance, bude to pro mě zadostiučinění, peníze budu brát jako opožděné odstupné pro manžela, který by se tenkrát pro firmu rozdal, a stálo ho to i duševní zdraví.

Mám možnosti:
1. Dohodu přijmu a vztahy mezi chlapama zůstanou dobré. Já odejdu bez koruny, s nárokem na případnou podporu v nezaměstnanosti počítanou pouze z rodičáku, takže nula nula nic. Manžel si udrží dobré jméno a pověst v oboru - živí nás on. Ale já budu vědět, že to zase hajzlík vyhrál. ŠPATNÝ POCIT Z PROHRY.

2. Budu za mrchu, dohodu nepodepíšu, bude mě muset vyhodit a dát mi zákonné odstupné, což je pokud se nepletu ve výsledku pět platů. To ho hodně zabolí, sumu sem raději psát nebudu. Je mi jasné, že to mě radši zabije, než aby mi tohle vyplatil. A pokud se skřípěním zubů vyplatí, je možné, že to manželovi osolí na pracovní úrovni, a nikdy už spolu nebudou spolupracovat, třeba ho i pomluví u kolegů v oboru, nebo jinak pošpiní. ŠPATNÝ POCIT MORÁLNĚ, ale radost z financí, které teď nutně potřebujeme.

3. Nechám se vyhodit, ale budu souhlasit s okamžitým odchodem anižším odstupným, třeba jen měsíčním. Nevím, jak je to v tom případě s pracákem a podporou. Tj. něco z toho budu mít, ale ne tolik, kolik bych si představovala. Tak jako tak budu za mrchu, která chce neoprávněně peníze. ŠPATNÝ POCIT Z PROHRY.

4. Navrhnu dohodu, že nastoupím na jeden den, hned dostanu výpověď, a pak půjdu na nemocenskou (jdu na jaře na drahou operaci s šestitýdenní rekonvalescencí, takže bych to spojila), a podepíšu dohodu o odstupném. Jako podmínku bych si dala, že odstupné bude v takové výši, aby zaplatilo veškeré náklady na tu operaci a rekonvalescenci (tj. včetně chůvy, kterou budu v tu dobu potřebovat) - což se rovná cca 1,5 platu. Opět budu za mrchu, dostanu v podstatě malou část peněz, ale použiju je aspoň skutečně pro sebe. U téhle varianty mám asi NEJLEPŠÍ POCIT ze všech špatných.

No vida, tak jsem to tu sepsala, a myslím, že už mám jasno a zkusím jít do čtyřky. Ale stejně to sem lípnu jako téma, třeba mi k tomu řeknete něco zajímavého. Co byste volily vy? Potrestání grázla, který se k nám zachoval ne zcela lidsky, a ještě peníze v kapse, ovšem s rizikem pro manžela a jeho kariéru, a ne zcela čisté svědomí. Nebo se vzdát bez boje. Nebo z toho zkusit něco vytřískat sama pro sebe, za ty roky, co manžela podporuju v kariéře. Co by udělal Jan Tleskač?