Re: Přichází nová éra konfliktů o zdroje

"Mnohé napovídá i vývoj dvou nejlidnatějších zemí – Číny a Indie. Mají jiné přírodní i společenské podmínky, historickou zkušenost a společenské vědomí. Přestože před čtyřiceti nebo padesáti lety začínaly skoro ze stejného základu, dnes se diametrálně liší. Není to tím, že čínský státní kapitalismus vedený jednou politickou stranou je pro danou etapu vývoje ekonomicky daleko vhodnější a úspěšnější než liberálnější indický model s několika politickými stranami?"

Ungerman není hlupák, ale zářný odborník taky zrovna ne, spíš takový sečtělý popularizátor. Tahle pasáž je takový vpašovaný přílepek, který nejspíš vychází z Ungermanovy nechuti vůči neoliberálnímu kapitalismu, a snad prostřednictvím chudáka Indie šťourá nějak obecněji.

Bohužel o strukturálních předpokladech dnešního stavu, o dějinách Indie a Číny nebo o jejich politice a ekonomice toho Ungerman moc neví, zná nejspíš jen makroekonomické údaje a to pracuje jen s omezenými - výkonovými (růst HDP, růst spotřeby apod.). Jestli se mýlím, opravte mne.

Indii Britové zarazili v protoindustriálním stadiu, a hospodářství ve velkém orientovali na monokulturní pěstování bavlny a cíleně na závislé postavení v rámci hospodářského systému (vývoz surovin, dovoz hotových výrobků). Etnicky a jinak roztříštěná Indie ve skutečnosti navíc neměla tradici jednotné správy, na rozdíl od Číny, která byla etnicky mnohem homogennější a s dlouhodobou tradicí ústřední státní správy. Čína ale navíc měla, na rozdíl od Indie i průmysl, zčásti málo rozvinutý vlastní (ale měla ho), zčásti v Mandžusku a dílem v oblasti Pekingu Japonci vybudovaný - těží z téhož, z čeho i Korea a Taiwan, jenom se zpožděním. To je oproti Indii opravdu podstatný rozdíl.

Čína silně utrpěla za druhé světové války, kdy byly velké oblasti - většina těch demograficky a hospodářsky nejdůležitějších - od 30. let dějištěm bojů. Pak utrpěla ránu Maovými hospodářskými experimenty. Od té doby už se jenom probírá k plnému využití svého potenciálu.

A Indie byla od získání nezávislosti po většinu doby taky pod vládou jedné strany, dokonce jedné rodiny... byť za odlišných politických podmínek. Tamní model byl určitě liberálnější, co se občanských svobod týče, ale Čína a Indie jsou dohromady příliš malý vzorek na ambiciózní porovnávání výhodnosti autoritativního a politicky liberálního modelu. Dalo by se napsat mnohem víc, třeba o Néhrúově naivní snaze dohnat Čínu demografickou expanzí. Každopádně Čína a Indie před čtyřiceti nebo padesáti lety rozhodně nezačínaly ze stejného základu. Stejným právem by mohl napsat, že před pětadvaceti nebo dvaceti lety začínaly ze stejného základu Polsko a Ukrajina, zatímco dnes se diametrálně liší, tudíž že pro danou etapu vývoje je ekonomicky daleko vhodnější a úspěšnější liberálnější polský model s několika politickými stranami.