Re: Psychika tříletaka po autonehodě

Já už na rodinu moc nechodim, ale tak ňák když mi něco vrtá hlavou, tak založim téma a optám se...
Ale sakra proč se dycky u každýho dotazu objeví šťouralové a jiná banda divnejch lidí?!?!?!?

No nic! Maxovi neřikám, že se to NIKDY nestane, nejsem debil, řikám, že se to příště nestane, že to byla náhoda.
A jak řiká klasik: "Inu, svět je malý a o náhody tu není nouze"
Takže ano připouštím, že stát se to znova může, ale na plnou hubu mu to prostě říct nedokážu.

Sama jsem ještě neřídila, řídil partner. To jsem se jako spolujezdec nebála.
Ale včera jsem jela se ségrou a to jsem se moc bezpečně necítila. A normálně mi to nevadí.
Teď v tejdnu budu mít auto, tak uvidím jak se s tím poperu, zatím nad tim moc nepřemejšlim.

Všem děkuju za reakce, dám mu čas, v autě ho zkoušim zabavit jinak, ale on si pořád mele svou, že nabouráme atp....
Proberu to s děckařem, jestli by mu nepomohly nějaký homeopatika a jinak budu doufat...