Re: dvouletá dcera celé noci prořve

Jojo, muž někdy skládal kostky, někdy se šli spolu vykoupat do vany - zní to úsměvně, ale kdo nezažil...později jsem se už naučila přesný tón hlasu, hlasitost, kterou jsem jí od počátku záchvatu vyprávěla monotonně - pomáhalo jmenovat - kdo všechno spí, co si zítra obleče, co se jí k jídlu, když byl kolem nějaký plyšák, tak mluvit jako on a třeba řešit nějaký problém - že plyšáka bolí noha, co s tím, dcera pak z brekotu jasným hláskem řekla "namazat" a podobně...nebo jen poslouchala a postupně se zklidňovala. Nejtěžší je neztratit nervy a nevykládat jí, že se spí, že jí nic není...což mi teda taky občas ujelo, obzvlášť, když jsem byla hodně unavená. Ťukám tedy, že poslední dobou to, zdá se, ustupuje (v květnu jí budou tři).