Re: Co s úzkostí ohledně dítěte?

Mně to popsané zas tak abnormální nepřijde, navíc je to u tebe umocněno tím že jsi měla důvod ke strachu, 3x převozy na Jipku nikomu nepřidají, ono se to nejspíš časem stabilizuje pokud se delší dobu "nic nestane".

A myslím že prostě některé matky jsou víc "zodpovědnější" než jiné - myslím tím tu předvídavost a představivost co by se mohlo stát, mám to docela taky a myslím že je to dáno možná i věkem (mým), v porovnání třeba s mou mnohem mladší švagrovou, které dost věcí nějak moc "neřeší".

A mám to tak i s "hlídači", zvlášť když byly děti menší. Svým rodičům jsem třeba důvěřovala, protože byli s dětmi často a viděla jsem že předvídavost mají a umí so poradit. Naopak tchyně ji rozhodně neměla, nedokázala odhadnout co by mohlo takto malé dítě udělat, kdy je potřeba dávat pozor, po pár situacích kdy se nic nestalo jen díky souhře šťastných náhod, bych jí také dítě na delší dobu a už vůbec ne na dovolenou nesvěřila. Takže je nás víc takových, neboj. A mám to tak i jako prvomatka i jako druhomatka, ale je fakt že u druhého už je člověk o poznání víc "v klidu".
Ale zas to může tím, že prvorozený je narozený předčasně, byl na JIPce, takže ten strach kdy jsem se chodila v noci přesvědčit že dýchá a žije znám. Naopak druhorozená byla totálně zdravé mimino, takže tam ten strach už nebyl.