Re: Co s úzkostí ohledně dítěte?

Chápu tě Ale sama zjišťuju, že nic se nemá přehánět. O dceru jsem se bála a to ona byla (a stále je) klidná, neakční, spíš hypoaktivní, na prolízačkách jsem ji jistila, držela za ruku... Teď je jí 5 a bojí se i malé výšky, i paní učitelka ve školce říkala, že nechce projít po nízké kladině, jedině za ruku, na kolo se nehrne... když to nadsadím, tak vlastně cokoliv nějak zavání pohybem, od toho prchá Je otázkou, co to s ní v životě udělá dál. Naopak syn je akčňák, vyleze všude, takže já jsem v permanentním napětí. Ale už se ho tolik chránit nesnažím, spíš mám v poslední době pocit, že se mu akorát pletu do cesty a on díky mým intervencím padá víc