Re: Dusím se v paneláku

Deniso, já nevím, co poradit... Já jsem se v paneláku dusila posledních pár let a byla by to moje noční můra se tam muset vrátit.
9 let jsme si namlouvali, že bydlíme v krajském městě, v dobrém a atraktivním místě, že máme všude blízko, že nemusíme taxikařit, nákupy v místě... pořád jsme si říkali, že bydlet na vesnici musí vycházet strašně draze...
Na RD a na větší vesnici teď bydlíme 3. měsícem a jaké je naše obrovské překvapení, že se to v pohodě zvládá s jedním autem (2. fakt mít nikdy nebudeme); že jsme v práci rychleji z vesnice než jsme byli dokud jsme žili přímo ve městě - asi jsme si vybrali dobrou stranu města
Taxikaření - ve městě není? Dokud jsme žili ve městě, tak jsem stejně pro děti jezdila ke kroužkům, vozili jsme je do školy, často jsme je brali i ze školy, rozvoz po kamarádkách - doprava delší, více křižovatek než tady z vesnice... Naše holka už dovoz na kroužky do města zvládá busem sama - fakt bez jakéhokoliv problému...
Navíc dokud jsme žili na paneláku ve městě snad neminul den, kdy by mě nebolela hlava. Co bydlíme na vesnici u lesa - hlava mě bolí naprosto zřídkakdy. Podle mě je to tím, že jsem se oprostila od stresu ve dne v noci, abychom neobtěžovali hlukem sousedy, pak zase já jsem nemohla spát, protože nad námi měli dlouho do noci návštěvu... ale jasně může to být i více kyslíku ve vzduchu...
To, že po práci odjíždíme z města vnímáme s mužem tak, že se nemůžeme už dočkat dojezdu domů do klidu vesnice. Ten neustálý lomoz a hluk všude, špína, davy lidí... fakt to dojetí z práce domů stojí zato A efekt odstěhování se za město- býváme celá rodina pohromadě denně o x hodin dřív než jsme bývali ve městě - tak nějak víc nás to táhne domů do klidu