Re: nevím

O většině národů světa to neplatí.

Na světě je kolem 6 tisíc jazyků a o něco víc etnik - asi tisíc jazyků a ještě více etnik žije na Nové Guinei, což je natolik specifický případ, že ho můžeme vynechat - ale pořád nám zbývá ještě tisíce etnik na nějakých 200 existujících států, z toho několik desítek trpasličí velikosti, z nichž většinu z nich bychom asi mohli s klidem rovněž pominout. Celkem se v těch o něco víc než dvou stovkách států (včetně mezinárodně neuznaných) hovoří více než 600 hlavními jazyky, jen cca ve dvacítce států hovoří jedním společným jazykem více než 90% obyvatel - Česko je mezi nimi od konce druhé světové války.

Žijeme s tou ideologií už tak dlouho, že nám připadá zcela přirozená. Ono na ní ledacos přirozeného je - jinak by se neuchytila, ale na druhou stranu, leccos přirozeného je i na rasové nebo komunistické ideologii.

K té třaskavé směsi: větší problém představují státy, jejichž hranice byly narýsovány bývalými koloniálními mocnostmi bez ohledu na přirozené vazby. K těm přirozeným vazbám patří i etnické, ale zdaleka ne jen ony. Třeba hranice Iráku byly narýsovány zcela uměle, bez ohledu na geografické, hospodářské, historické, náboženské a také etnické vazby. Taková situace podporuje špatnou vládu, špatná vláda etnickou soutěž, etnická soutěž se při výrazném vychýlení politické rovnováhy může změnit v otevřený konflikt.

A dál, většina etnických konfliktů je spojena s pomocí menšině zvenčí, ze strany mateřského státu. Jistě, taková podpora je opět na jednu stranu přirozená - ovšem nemůžeme přehlížet, že mateřské státy bývají v naprosté většině vedeny nacionalistickou ideologií, tedy přesvědčením, že je správné "svou" menšinu v sousedním státě politicky zorganizovat, podpořit jejího vůdce, financovat ji, často také vyzbrojit a případně poskytnout přímou vojenskou podporu. Ne že by soužití více etnik v jednom státě byla automaticky selanka, ale v naprosté většině případu to ani není třaskavá směs v tom smyslu, že by jednotlivá etnika jen čekala na první příležitost k sebeurčení a nějak spontánně ji využila; k tomu bez té podpory zvnějšku dochází hlavně tehdy, když už mají nějakou špatnou zkušenost z minulosti (třeba Čečenci v 90. letech ji měli špatnou z koloniálních válek a od Stalina).