Věci, které stojí za to opečovávat

Včera mě k slzám dojal jeden příspěvek o tom, že někdo jednou za čas kolíčky po babičce umyje se sodou a vydrbe kovové součásti. Nemyslím to vůbec ironicky, hrozně se mi to líbilo. Určitě to je moc hezká vzpomínka.

Já jsem bohužel neměla to štěstí, abych mohla vzpomínat na svoje příbuzné a to, co jsme spolu dělali, protože odešli moc brzy, nebo jsme se neznali. Ale zamilovala jsem si babičku a pratetu mého manžela. A tak, když jsem dneska podědila sukni po tetičce, jala jsem se jí přešívat na sebe i když jsem mizerná švadlena a při šití knoflíků se přišiju k pohovce. Je to poctivá ruční práce, stará dobrá švadlenkovská škola, kdy se sukně dědily po generace a s láskou věšely do skříně. Určitě jí budu nosit, vím, že by si to teta přála a přišlo by jí to správné.

Máte taky doma něco co s láskou používáte a myslíte přitom na někoho, koho jste měli moc rádi ? A to i v případě, kdy je mnohem jednoduší si pořídit nové kolíčky a pořád je vyměňovat ? Něco na co se podíváte a hned si vybavíte něco krásného ?