rodinné poklady

Mám v domácnosti pár po přeslici děděných forem na pečení z kameniny, ale nemám to spojené s hezkou vzpomínkou na původní majitelku, protože ta žila prokazatelně před sto lety a já ji nestihla potkat :) . Jestli je i ona zdědila po svojí matce se prokázat už nedá, jisté svědectví máme jen od její dcery, mojí babičky, která se narodila před první válkou a formy, dávno používané, dostala od svojí maminky, prvoválečné vdovy.
Další děděné "rodinné poklady" jsou kovové formičky na pracny, košíčky a vykrajované linecké. Tam mám pohromadě kousky z první republiky, možná i Rakousko-uherska, pak druhoválečné po babičce, něco po mojí mamince a něco nové, co jsem si sama koupila. Je na nich parádně vidět, jak se za 100 let změnila kvalita i velikost. Ty prvorepublikové a snad i starší košíčky a pracny jsou ze skutečně kvalitního pevného plechu, pečlivě opracované a pečou se v nich fláky cukroví velké jako dlaň :) . Po babičce mám stále ještě kvalitně dělané kousky, některé nepoužité a dosud s nalepenou cenovkou - za poctivých dvacet halířů kus :) .