Re: Bojím se mentálního postižení

lampetro, u té dysfázie je to často tak, že pokud se nerozpozná a není jinak výrazně těžkáá, to dítě to zpravidla dožene, byť následky tam jsou. laik je ale nepozná. my máme podezření, že dcera má dysfázii po manželovi, u kterého to nikdo nikdy neřešil. tchyně sice tvrdí, jak dobře mluvil, ale sama logopedka vyslovila toto podezření, muže zná, na logo s dcerou chodil. nedávno mi to řekla i jedna tznámá paní, která má vnuka dysfatika, bavily jsme se spolu o tom a ona mi řekla, že u mého muže určité rysy poznává, prostě že ta mluva byla kdysi narušená. přesto je můj muž multilingvní, denně používá cizí řeči v práci.
spíš může být problém ten, že to dítě, ač jinak inteligentní, často s nějakou tou spu (u mého muže téměř jistě dyskalkulie, to samé nyní u dcery), je považováno za hloupé a rodiče, kteří to neřeší a sami nejsou na tak vysoké úrovni co se týče zájmu a inteligence, ho strčí zcela zbytečně na učňák a nijak ho postrkují a nerozvíjí.
osobně jsem přesvědčená, že takových dospělých, kteří jsou nerozpoznaní dysfatici, je mnoho. takoví ti fakt šikovní řemeslníci, lidé ve službách třeba, kteří si pak v dospělosti dodělávají maturitu apod.