Re: Tykání učitelům ve škole

když jsme byli v zahraničí, tak v mezinárodní (soukromé - tj placené) škole, první stupeň (s vyučovacím jazykem převážně AJ) se učitelé i děti navzájem oslovovali jménem (teda děti učitele i s "titulem" učitel, takže to celé znělo jako "teacher John", "teacher Lily", učitelé říkali dětem normálně křestními jmény, resp těmi jmény, které děti uvedly že se jim tak má říkat (třeba čínské děti si hodně volily anglická jména-přezdívky, ale nemusely, bylo to na nich jestli si budou nechat říkat XiMao, nebo Jenny). Třídy byly teda krapet menší - 18-22 dětí (ale např u syna je je nyní 24 a u dcery 22 dětí, zas takový rozdíl to není)

Navíc teda učitelé byli opravdu srdeční, a třeba moje děti zezačátku nechápaly, že můžou učitele obejmout /a on je, že si k nim dřepne/sedne, zajímá se a pamatuje si detaily i o jejich zálibách atd, je ochoten jim pomoci či vyjít vstříc s určitými věcmi (doučování či víkendové aktivity, spoustu projektů jim pomáhali tvořit/prezentovat, či případně zdokumentovat na videa atd). Líbilo se mi, že učitelé očekávali od dětí výkon a zodpovědnost a dali jim k tomu určitou volnost (tady mi přide, že se očekává spíš ta chyba a hned se na ni upozorňuje a vše je svázáno pravidly). Na chodbách na sebe učitelé i děti mávali, usmívali se a zdravili se, vše velmi otevřené. Komunikace s rodiči fajn, taky na stejné úrovni (ne že jsem obtížný hmyz co "fušuje" učitelce do řemesla).

Úroveň úcty - no, nebyly tam všechny děti svatoušci, to je jasné, ale že by to bylo horší než na zdejší ZŠ, to taky nemůžu říct - když vidím každý den co se děje mezi školou a jídelnou (když jdu vyzvedávat dítka ze zdejší školy), tak to jsem tam teda neviděla.

Jasně že v češtině je ten koncept oslovování jiný, a vykání dospělým je běžnější. Ale ten srdečnější přístup jako takový by se mi líbil víc, ovšem přirozený, ne afektovaný - mluvit na ně rozcapeně-medovým hlasem jak s malýma blbečkama (taky jsem zažila u jedné učitelky, přišlo mi že mluví k batolatům, ne k prvňákům - krom toho tedy hodně nesouhlasím s českým systémem předškolního vzdělávání, kdy se dětem nedává strukturovaná práce a nevyžaduje se od nich určité soustředění na úkol, a ani se jim nemají představovat písmena a číslice "aby pak ve škole nezlobili" - naopak klidně ať si se tím celý předškolní rok v hravé formě seznamují a pak ve škole můžou rychleji a snadněji začít číst, ne že se za měsíc musí naučit všechna písmena a pak to to spousta z nich motá ještě v lednu, s číslama podobně - vždyť do školy jdou mnohdy už děti sedmileté a jistě se s písmeny a čísly dávno setkávaly, tak bych brala aby už nástupem do první třídy tohle znaly).