Místo, kde bych nikdy nechtěla bydlet

Před časem jsem si založila FB účet, přidala si tam svoji sestřenici, která žila přes 10 let v USA, prohlídla si koho má v přátelích ona a narazila jsem tam na ženu, která se narodila a žije v Barrow na Aljašce. Ta žena má na svém profilu tisíce a tisíce volně přístupných fotek, které si už několik dní fascinovaně prohlížím.
Barrow je město na samém severu Aljašky u pobřeží Severního ledového oceánu(podle googlu asi jenom 1800 km od severního pólu). Podle fotek je tam většinu roku sníh a zamrzlý oceán. Sníh je ještě v květnu a na fotkách vložených toto září je vidět, že už tam opět začíná sněžit.V červnu a červenci je tam prý léto, které vypadá tak nějak ponuře a velmi chladně, neboť většina lidí chodí v bundách, čepicích, rukavicích a kozačkách. To místo je absolutní rovina, nevím, jestli to, co tam roste je tráva nebo jenom nějaký lišejník, ale má to takovou hnědorezavou barvu, na velmi krátkou dobu se tam objeví kytky, jinak je tam všude strašné mokro, mezi domy jsou vidět bahnitá jezírka a bahno je snad všude(zřejmě částečně rozmrzlý permafrost), většina domů stojí na kůlech. Jediný strom (nebo spíš stromek)široko daleko má kamarádka mé sestřenice před domem v květináči.
To místo na mne působí neuvěřitelně bezútěšně, ani uprostřed léta nejsou vidět žádné barvy. Včera jsem celý večer přemýšlela, jestli bych život na takovém místě vůbec psychicky zvládla. Dovede si představit život někde, kde málokdy teplota přesáhne 10 stupňů?
Jinak lidi na fotkách vypadají velmi spokojeně. Asi tak 90% z nich jsou Inuité, ale nějaké bílé tváře jsem tam taky zahlédla.

Nedávno, taky na FB, dával jeden náš kamarád fotky z tripu po Grónsku a tam to vypadalo mnohem a mnohem přívětivěji.