Kdyz jsem byla mala, ostrihala jsem cokoli, co melo vlasy, rozstrihala maminy oblibene saty, namacela jsem do vody co se dalo (to byl asi nejvetsi problem) atd. Proste me jen zajimalo, co se stane. Ja jsem vedela, ze ostrihane bude kratke a namocene mokre, ze ze satu bude coromoro, ale me zajimal ten proces, ten vysledek. A hlavne ten "Bod zlomu", kdyz se to stane, jak bych to nazvala. Preslo me to samo, ale doted mam obcas strasnou chut udelat neco, o cem vim, ze to bude ne pruser, ale totalni destrukce. A musim se moc drzet a moc ovladat, abych to neudelala. Jen abych nastinila - kdyz mi bylo asi 12, mela jsem strasnou chut skocit z okna. Ne abych se zabila, ale abych to vyzkousela. Moc dobre jsem vedela, ze bych se mohla zabit, ale to "jak" a "co se deje pri" byly neuveritelne silne. Tou dobou me ale na druhou stranu uz presly namacaci a strihaci pokusy
Takze pokud je dcerka jako ja, tak si zvykni. Mozna ti v 15 bude zkouset sjet na lyzich slusem tu nejhorsi sjezdovku jakou jsi kdy videla
Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.
Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti. Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.