Re: Děti jsou jak urvané ze řetězu...

Milado, ano, stojím si za tím. To, jestli si budou spolu děti hrát i v budoucnu a budou se mít rády, už potom neovlivním. Ale snažit se o to, dokud jsou malé, můžu. Můžu jim ukázat, že i to 4letý prtě může být pro 9letou v určitých věcech parťák, jde jen o to, ukázat jí, jak na to. Kde mají společné zájmy, které věci můžou dělat společně a naopak zasáhnout tam, kde ta starší potřebuje i svůj prostor jen sama pro sebe. Stojí mě to dost času, ale pro mě to smysl má.
Já si pamatuju ze svého dětství - měli jsme partu zhruba stejně starých dětí, a pak tam byli o cca 5 let mladší sourozenci, taky skupinka. Ti "malí" chtěli očas za námi, a my k nim byli až krutí - utíkali jsme jim, byli to pro nás "prckové a ocásci". Až teď po těch letech z nich vylezlo, že je to vlastně hodně mrzelo. A my to jinak neuměli, nenapadlo nás, že některé věci můžou dělat s námi, a je nenapadlo, že s námi nemůžou být pořád, že potřebujeme prostor pro "velkou" zábavu.